Září 2008

Nadčasová báseň z roku 1913 platná pro rok 2008

27. září 2008 v 20:26 | Boženka |  Literární tvorba
Eduard Bass - DRAHOTA (1913)
SLÁDCI KLEJÍ - ZATROLENĚ
CHMEL UŽ ZASE STOUPL V CENĚ
CHCEME-LI JEN SKROMNĚ ŽÍT
PIVO MUSÍ PODRAŽIT
MOUKA DRAŽŠÍ VIZTE CENY
KŘIČÍ PEKAŘ USTRAŠENÝ
CHCEME-LI JEN TROCHU ŽÍT
HOUSKY NUTNO PODRAŽIT
ALE NÁM SE NEJHŮŘ DAŘÍ
CHCEME-LI JEN SKROMNĚ ŽÍT
BUŘTY NUTNO PODRAŽIT
PAN DOMÁCÍ HNED SE STRAŠÍ
MASO, PIVO, CHLÉB JE DRAŽŠÍ
CHCEME-LI JEN SKROMNĚ ŽÍT
ČINŽI NUTNO PŘIRAZIT
KDOPAK BY SE TOHO NELEK
STÁT TÍM TRPÍ JAKO CELEK
ABY MOHL VYJÍTI
NUTNO DANĚ ZVÝŠITI
KONSUMENTU NELZE VÍCE
NEŽLI JÍT A OBĚSIT SE
UČIŇ TO VŠAK NEPRODLENĚ
DOKUD ŠPAGÁT NESTOUP V CENĚ.

Malování nejen na textil

26. září 2008 v 21:42 | Iva
Konečně jsem domalovala ubrus, tak ho posílám. Taky posílám ukázku svých dřívějších prací, ale tomu se už nevěnuji, protože dřívější vůně olejových barev se mi nyní změnila doslova ve smrad, ze kterého mě bolí hlava. Hezký večer a pohodový víkend všem přeje Iva



Jeseníky

25. září 2008 v 15:02 | Šárka Hartmanová |  Cestováni, turistika
Letošní dovolenou jsme strávili v Jeseníkách, konkrétně na Ovčárně. Bylo to až teď v září, ale naštěstí těch prvních 14 dní, kdy bylo sluníčko. Bylo tam opravdu nádherně, příroda kouzelná, a bylo se čím kochat, takže po dovolené jsem zjistila, že jsem fotograf maniak, a tak posílám aspoň pár obrázků z těch 500, které jsme tam pořídili. Jsou to snímky z Pradědu a okolních kopců a pak dva z Karlovy Studánky. Tam je prý podle průzkumu nejčistší vzduch ve střední Evropě, takže jsme při našich procházkách s kočárkem poctivě z hluboka dýchali a roztahovali si tak hrudní košíčky :-). Naše malá tam v kočárku spala jako dudek, zřejmě omámená horským vzduchem. Zkrátka je to moc krásný kout naší země a můžu všem doporučit!


Krásné fotky, které Šárka posla jsou nejen hodny mistra fotografa, ale jsou i krásnou pozvánkou do Jeseníků.

Medvídci z ořechů

25. září 2008 v 14:38 | Pavlína |  Všehochuť
Novinky z dílny Pavlíny Ludvigové vás nenechají v klidu. Věřím, že mnohé z vás to také vyzkouší. První je pletení z papíru, další je ukázka perníku byla to zakázka a další jsou medvídci z ořechů.


Tělíčko a hlava medvídka je z vlašského ořechu a končetiny jsou z arašidových buráků. Vše slepeno tavnou pistolí.

Náš host

25. září 2008 v 14:27 | Lenka |  Všehochuť
Šikovná tvořilka Lenka se může pochlubit jednou z nejnáročnějších technik používaných na zdobení velikonočních vajíček. A že to umí, je patrno z fotografií, které nám poslala.

Že umí Lenka i něco jiného, než děrovaná vajíčka dokládá svými laskominami. Při pohledu na ně se sbíhají sliny.

Slané těsto

24. září 2008 v 10:14 | Iva |  Modelování
Máme další příspěvek od paní Ivy. Figurky ze slaného těsta se líbily a Iva má stále ještě rezervy. Tak se pokochejte a třeba vás budou Ivini panáčci natolik inspirovat, že se dočkáme i vašich figurek






.



Vánoční ozdoby

21. září 2008 v 0:01 | Iva |  Téma vánoční
Máme tady opět vánoční ozdoby. Tentokrát z dílny paní Ivy.




Všem správným ženám

19. září 2008 v 12:41 | Jitka |  Jen tak
Dnes je mezinárodní den velmi dobře vypadajících, sakramentsky chytrých žen, tak prosím pošlete toto přání dál všem, kdo tomu popisu odpovídají. Neposílejte mi to zpátky, já už jsem to od jedné takové dostala! A pamatujte životní motto: život NENÍ cesta do hrobu s cílem dorazit atraktivní, se zachovalou postavou, bezpečně a jistě, ale raději smykem, s čokoládou v jedné ruce, dvojkou vínka v druhé, tělo veskrze opotřebené, onošené s jásotem: "Jůů, jéé, to byla jízda!", Krásný den ! (pokračuje...)
Když Ti život nabízí citron, řekni si taky o sůl a tequillu a zavolej mi!

Než bych tento e-mail poslala všem správným ženám, asi bych na tom strávila zbytek života. Proto využívám náš klub a věřím, že se dostane všem ženám, kterým patří.

Malovat se dá na ledacos

18. září 2008 v 22:43 | Iva
Další Ivino překvapení. Máme dost všestranně založených šikulek a Iva mezi ně velmi dobře zapadla. No ženy, posuďte samy. Navíc malování na textil jsme tu ještě neměly, jestli si dobře pamatuji. Paní Iva k těmto ukázkám napsala toto:
"Je to velice jednoduché malování barvami na textil. Nasbírám si barevné listy, ze spodní strany je natřu přibližně stejnými barvami jaké jsou ve skutečnosti a obtisknu na plátno, tady na tom ubrousku jsem ještě domalovala větvičky šípků, aby to bylo veselejší. No a když to uschne, tak z rubu žehlím hodně teplou žehličkou asi 5-7 min., ale to je na těch barvách většinou napsáno, jak dlouho. Dá se to i prát a nepouští to."

Já bych to zase až za tak jednoduché nepovažovala. Budiž, otisky lístků jakš, takš, ale u těch ostatních ubrusů přece jen trocha výtvarného nadání je potřeba.


Panenky a panáčci

17. září 2008 v 20:25 | Iva |  Modelování
To snad ani nepotřebuje komentář.

Figurky ze slaného těsta

16. září 2008 v 17:06 | Iva |  Modelování
Uběhla sotva hodina a už je znovu na co se dívat. Paní Iva poslala další ukázku svých dovedností. Figurky jsou ze slaného těsta. Čím jsou barvené a další případné dotazy vám paní Iva jistě ráda zodpoví.

Nová členka a její vyšívání

16. září 2008 v 16:08 | Iva |  Vyšívání
Tímto článkem bych vám chtěla představit novou členku klubu a její zálibu ve vyšívání. V dopise, který mi napsala však zmiňuje také háčkování a tvoření ze slaného těsta. Jsem si jistá, že se máme na co těšit. Mám radost, že nás přibývá a že o inspiraci nebude nouze. Tímto mezi námi paní Ivu vítám a spolu s ostatními členkami a návštěvníky našeho klubu se těším na její další práce.

Vánoční inspirace

15. září 2008 v 16:24 | Pavlína |  Téma vánoční

Sluníčkový podzim

11. září 2008 v 22:12 | Zdenka"ren" |  Window color
Výtvory se slupovacími barvami byly v klubu myslím pouze jednou. Já je používám občas též. Právě jsem si udělala v kuchyni sluníčkový podzim. Mám tam málo místa na focení, takže je to trochu našikmo, snad to nevadí. Přeju hezké babí léto.
Zdraví Zdenka "ren".

Austrálie

11. září 2008 v 21:22 | Bessy |  Cestováni, turistika
Návštěvnice našeho blogu Bessy, nás přišla pozvat do Austrálie. Fotky jsou velmi lákavé, co říkáte?
Tak tohoto chlapíka bych tam potkat nechtěla.

Petra žije Vánocemi

9. září 2008 v 13:55 | Petulka2626 |  Háčkování

Další vločky

5. září 2008 v 21:35 | Petulka2626 |  Háčkování

Inspirace

5. září 2008 v 13:33 | Petulka2626 |  Háčkování
Posílám zase příspěvek do klubu. Klobouk bude pravděpodobně dárek. Ještě to uvážím. A vločky jsou malou inspirací pro šikulky, které opanoval mistr háček. Brzy budou další.

Divy světa v Miniuni

5. září 2008 v 8:47 | po-hanka |  Cestováni, turistika
Naše návštěva Miniuni v Ostravě by nebyla úplná, kdybychom vynechali divy světa. Kdo z nás může říci, že viděl divy světa na vlastní oči? A vidíte, v Miniuni to je možné - i když jsou to jen zdařilé modely! Pro upřesnění připomínám, že v loňském roce byl vyhlášen seznam nových sedmi divů světa, které ještě nejsou tak známé. Ne každý cestuje a pak, některé "divy" se buď nezachovaly nebo jsou v tak špatném stavu, že si rádi prohlédneme modely. V pavilónu Miniuni si také prohlédneme modely lodí, železniční modely nebo významné světové stavby.

Překvapení...

4. září 2008 v 22:30 | Petulka2626 |  Flóra kolem nás
Pozdní příspěvek do klubu. Kdo by to byl řekl, že se bude tomu kaktusu ještě chtít kvést. Příjemné překvapení. Ráno ještě uzavřené poupě a teď je v celé své kráse. Nemůžu se na něj vynadívat. Taky jsem na ten květ čekala víc než rok. Petra.

Nová členka klubu

2. září 2008 v 18:04 | Jitka |  Hosté a nové členky
Vítám mezi námi novou členku našeho Ženského klubu. Mohli jste si všimnout, že nám zaslala svůj první příspěvek. Jak mi sama napsala, ráda píše příběhy ze života. Vytvořila jsem pro její příběhy novou rubriku. Jsem ráda, že mezi nás přišel někdo takový jako Lenka, příběhy nám zatím chyběly.Tak tedy ještě jednou Lenko, vítejte mezi námi a už teď se těšíme na další povídání. Váš Ženský klub.

Ze života vozíčkáře

2. září 2008 v 17:43 | Lenka Meisnerová
Jak i vozíčkář může zdolat zříceninu hradu Košumberk.
V této léčebně jsem byla loni již po šesté. Je zde velice klidné prostředí, které pomáhá léčit tělo i duši. Dlouhé procházky nádherným lesoparkem, kde je klid rušen pouhým šuměním listů staletých stromů, které vám náramně vyčistí mysl! Každoročně jsem tento park projela křížem krážem. O každém stromu i keři jsem si velmi pozorně přečetla jejich původ odkud pochází, jak je starý, no prostě vše, co se dalo o nich zjistit. Měla jsem prozkoumán celý park, až na jednu věc. Nedaleko léčebny se tyčí do daleka viditelná zřícenina hradu Košumberk. Mnohé jsem již o něm slyšela od chodících pacientů, kteří se tam bez problémů dostali a vyprávěli své nezapomenutelné zážitky. Já jen tiše záviděla a přemýšlela, jak se tam také dostat. Jednou takhle v sobotu, po dobrém obědě, kdy slunce pěkně hřálo, jsem se vydala cestou k hradu. Pod kopcem mě však došel dech, když jsem uviděla ten strmý kopec plný kamenů a kořenů, kde zdravý člověk má co dělat, aby si nezlomil nohu, natož vozíčkář! V tu chvíli jsem si řekla ,,Holka zlatá, to nezvládneš, honem se otoč a uháněj zpátky, bud´ ráda, že máš všechny kosti zdravé!" No a tak jsem skončila v místní cukrárně u poháru! Ale celou noc mně vrtalo hlavou, jak se tam dostat! Druhý den byla neděle, sluníčko opět krásně hřálo, stromy voněly a vál vlahý vánek. Počasí přímo vybízející k výletu, tak jsem se opět posilnila obědem a vydala se k hradu. Pod kopcem jsem se zastavila, prohlédla hrozivě vypadající terén. Ale zvědavost mi nedala pokoj! Několikrát jsem se hluboce nadechla, zařadila třetí rychlost na mém vozíku a rozjela se do kamenitého kopce. Vozík dokodrcal k prastaré bráně hradu. Jeden, ten lepší kopec byl sice zdolán, ale co mě za tou branou čekalo, bylo daleko horší! No to, co jsem viděla, hned tak nezapomenu! Ještě strmější kopec plný kamenů, drnů a výmolů po přívalových deštích, no prostě hrůza děs.,,Když mám zdolaný jeden kopec, přece to v půlce nevzdám!"Začala jsem tedy pomalu s hrůzou v očích stoupat do druhého kopce. Mé vyhýbání se kamenům nebo kořenům bylo však úplně zbytečné-nebylo se kam vyhnout! Tak jsem se po strastiplné cestě, která mě dala pořádně do těla konečně ocitla až na samém nádvoří hradu, celá utrmácená, zpocená, ale spokojená ze svého výkonu! Tedy na bývalém nádvořím. Nyní to byl plácek obklopený zbytky zřícenin hradu tyčících se k modré obloze. Ze zbytků hradeb na mě dýchla staletí, úplně jsem se přenesla do historické doby, kdy zde bojovali rytíři na koních a dámy se tu procházely v dlouhých šatech. Když jsem přestala snít, uchvátil mne nádherný pohled na celičký kraj. Městečko Luže s dominantním kostelíčkem v pozadí. Pohled na pasoucí se ovečky dole v podhradí a na probíhající žně. Když jsem se dost nabažila tím pohledem, posilněná opečeným párkem a limonádou, vydala jsem se cestou dolů. Ta byla ještě mnohem horší než nahoru, jelikož bylo vidět do čeho vlastně jedu a ta strašná hloubka! Když se vozík konečně dokodrcal na první nádvoří a já si naivně myslela, že si chvíli oddychnu, tak již na mě čekala paní kastelánka a prosila mě o fotku a zápis do místní kroniky. No má radost byla na bodě mrazu, protože jsem měla velice upocené vlasy a ruka se chvěla řízením vozíku. No ale co máte dělat , když je vám řečeno, že jste první a tedy jediný vozíčkář, který tuto trasu zatím zdolal! Začalo tedy fotografování a následný zápis do kroniky. Chvějící se rukou jsem se tedy pokusila o nějaký ten zápis. Za to jsem obdržela nějaké upomínkové předměty a čekala mě zpáteční cesta. Ale abych nemusela absolvovat tu strašnou cestu ještě jednou, poradila mně paní kastelánka jinou, ne tak strmou. Byla sice o něco delší, ale vedla nádherným údolím, které již začínalo dýchat podzimem. Na stromech dozrávaly plody, a listí se pomalu začalo zbarvovat. Jízda ubíhala klidně, zbýval mi i čas prohlédnout si nově opravené domky.
Po návratu do léčebny jsem rychle ze sebe smyla prach z velice náročné cesty, padla do postele a spala jak zabitá až do rána! Druhý den mi nikdo nemohl uvěřit, že jsem pokořila tento hrad, když jsem na vozíku. Až za pár dní, když viděli fotky,tak mě začali obdivovat.
Tento můj příběh dokazuje, že i když jste na vozíku, můžete hodně dokázat! A možná pomohou těm lidem, kteří se ocitli třeba právě nyní ze dne na den na invalidním vozíku, tak jako já před několika lety prožívají strach, nejistotu co bude dál.Velice dobře vím, jaký to je pocit, mám ještě v živé paměti ty výrazy lékařů nevědíc jak Vám říct, že s největší pravděpodobností nebudete chodit.. Je to opravdu velká rána a trvá velice dlouho, než se s tím člověk smíří!Ale chce to veselou mysl, a když k tomu máte ještě štěstí na dobré kamarády a přátelé, pak není co řešit!
S pozdravem
Meisnerová Lenka
Domov Svaté rodiny

Okénko do světa

1. září 2008 v 8:22 | po-hanka |  Cestováni, turistika

Pokud rádi poznáváte vzdálené kraje a nestihli jste z různých důvodů procestovat mnoho zemí, mám pro vás tip: Zajeďte si do Ostravy a navštivte Miniuni. Areál najdete za Národním divadlem moravskoslezským Antonína Dvořáka v prostoru Černé louky. Na nevelké ploše najdete modely známých staveb, které se staly symboly měst a států i vyhledávanými turistickými lákadly. Nezapomeňte vzít fotoaparát, pořídíte podobné snímky, které vám nabízím. Pro lepší orientaci jsem je opatřila popisem.